Původní Crash Team Racing (1999) byl zábavný tehdy a je zábavný i dnes, nicméně dnes ho táhne dolů hned několik problémů. Jeho aktuální pečlivá předělávka v podobě Crash Team Racing Nitro-Fueled je ukázkovým příkladem toho, jak udělat remake. Stejně jako ukázkovým příkladem toho, jak nemusí být některé koncepty tak lehce uchopitelné a nadčasové, jak by se mohlo na první pohled zdát. 

CTRNF je sice na pohled jednoduchá závodní arkáda ze subžánru motokárových závodů, jenže je taky mnohem náročnější, méně přístupná a více striktní než stále jasný král žánru, Mario Kart 8 Deluxe. A taky má mnohem, mnohem delší nahrávací obrazovky.

Newschool 

Crash Team Racing Nitro-Fueled vyniká hned na první pohled. Díky perfektně zvládnutému vizuálnímu zpracování se hra neztratí ani letos, ani za pár let. Tratě vypadají úžasně, postavy mají spoustu detailů, řadu drobných animací, celé to tak nějak žije a je radost se na to dívat. A to dokonce i na Switchi, kde jde samozřejmě o tu nejhůře vypadající verzi hry.

Tvůrci udělali také hned několik příjemných změn v čele s volbou obtížnosti a možností vyladit si vzhled vašeho povozu, bez nutnosti sypat do hry peníze skrze mikrotransakce a probírat se loot boxy. 

zdroj: Archiv

Fajn bonusem je, že zdejší tratě jsou nejen z původního CTR, ale také z jeho pokračování Crash Nitro Kart z roku 2003. Komplimentem kompletistům je fakt, že po dohrání hlavního příběhového módu Adventure můžete trávit dlouhé hodiny v různých výzvách a vyzobávat více či méně skryté a hůře dostupné trofeje a bonusy.

Teoreticky jde o hezké oživení hratelnosti a důvod se ke hře pořád vracet, jenže nejde o žádný trhák a většina výzev je tu spíše do počtu. Osobně mě tolik nezaujal ani Battle Mode, v jehož režimech si hrajete na poslední zůstává, na sebrání vlajky apod., každopádně tu jde víc o používání předmětů než o závodění a dokážu si představit, že zrovna tu může někdo jiný trávit hodiny času.

Samotný Advenure je dobrý pokus o nadstavbu na na sebe navazující sérii závodů, kde se hra pokouší alespoň o nějaký příběh a model závodů střídajících se s popojížděním v overworldu a občasný soubojem s bossem. Jako rám pro ohraničení příběhu je Adventure plně dostačující, jenže je zároveň i frustrující. Žádnou vědeckou studii ani dlouhodobé testování jsem nedělal, ale přišlo mi, že tu tvůrci s rubber bandingem nešetří.

Některé závody jsou tak kvůli němu nesmírně frustrující, nemluvě o některých bossech, kteří jednoduše působí nefér tím nejhorším možným způsobem. Přičemž hned poté může následovat zase naprosto triviální závod, který vyhrajete levou zadní. Křivka obtížnosti by tak zasloužila ještě trochu poladit, neboť leckdy kazí jinak bezproblémově zábavný zážitek. 

Oldschool 

Crash Team Racing Nitro-Fueled je zábavný stejně, jako je paradoxně nepřístupný. Ovládání je tu o něco náročnější a nemyslím si, že bych s ním ze začátku zápasil jen kvůli tomu, že mám zrovna teď v ruce Mario Kart 8 Deluxe. Takhle dlouho mi v posledních letech netrvalo se dostat ani do Team Sonic Racing, ani do jiné závodní (či jakékoliv jiné) hry.

Částečně za to může driftování, jádro pudla každých dobrých motokárových závodů. To v CTRNF funguje podstatně jinak než třeba v MK8D nebo v nedávném Sonicovi. Samotný drift tu totiž nezačíná za jízdy, ale až po skoku – po zmáčknutí tlačítka pro Power Slide vaše vozítko nadskočí a do driftu jde až po dopadu. Ano, malé hopsnutí je i v MK8D, ovšem tady se nadskakuje mnohem víc a jakkoliv to může působit jako nepodstatná drobnost, v reálu si na ni musíte dlouho zvykat. 

zdroj: Archiv

Specifické je tu také postupné boostování v driftu. To děláte mačkáním druhého tlačítka pro Power Slide ve správnou chvíli. Naboostovat se tak můžete až třikrát, ale musíte to trefit víceméně přesně, a to není zrovna jednoduché. Systém postupného boostování hře sice dodává příjemnou hloubku, ale ze začátku působí jako klacek pod nohama. Co víc, boostování vyžaduje opravdu pečlivý trénink, jinak nebudete kompetitivní a v onlinu si ani neškrtnete.

Podobnou vrstvu hloubky tu představují i předměty, které sice působí jako kopírka osvědčených věcí z Mario Kart, ale to je ve výsledku jedno. Onu vrstvu u předmětů představují jejich zesílené verze. Ty se chovají trochu jinak a získáte je po sebrání deseti jablíček. 

Například ikonická bedna TNT je v základní verzi vcelku neškodná – přilepí se na vás a vybouchne až za pár vteřin, tudíž máte (většinou) dostatek času ji hyperaktivním hopsáním setřást. V zesílené verzi se z ní ale stane obávaná zelená bedna Nitro, která exploduje okamžitě při doteku. 

Předměty jsou zábavné, ale trpí stejným nešvarem jako v MK8D, kde tu zábavu dokáží instantně proměnit v extrémně frustrující moment. Vy si totiž můžete v poklidu jet drtivou většinu závodu na prvním místě, jen abyste to v cílové rovince schytali ne jedním, ne dvěma, ale klidně třemi i více předměty najednou. Nu a z prvního místa okamžitě padáte na chvost.

Jsem si samozřejmě plně vědom toho, že předměty k tomuhle závodnímu subžánru patří jako oliva do martini, jenže to na extrémní frustraci při několikátém úmorném opakování jednoho závodu pořád dokola nic nemění. Navíc nemusíte být ani na chvostu, a hra se vám může vysmát i tak – hrajete Adventure a skončíte třetí? Tak si dejte hezky repete, jiné než první místo tu nikoho nezajímá. Nejednou jsem měl chuť Switch vytáhnout z Docku a mrštit jím o zeď. 

Multiplayer 

Je potřeba nějak více rozebírat, že ve dvou (/třech/čtyřech) je Crash Team Racing Nitro Fueled lepší? Stejně jako u každé podobné hry, i tady se zábava násobí, obzvláště máte-li gauč a na něm jednoho až tři kamarády. Právě lokální multiplayer je to, v čem CTRNF vyniká. Jedním dechem je ale potřeba zdůraznit, že Crash není ani zdaleka tak přístupný nováčkům jako třeba Mario Kart 8 Deluxe, kde spolu mohou hrát dva lidé s opravdu hodně rozdílnými schopnostmi a zkušenostmi a užít si to mohou do jisté míry oba. Tady na něco takového můžete zapomenout, CTRNF totiž jistý specifický skill opravdu vyžaduje. 

V lokálním multiplayeru je tak nutné mít vedle sebe hráče, který hru zná, umí, ví, v čem je CTR specifický a jak na zdejší finty. Jestliže jste takovými lidmi obklopeni, lokální multiplayer si užijete a bude to paráda. V opačném případě se připravte na to, že můžete delší dobu strávit vysvětlováním namísto hraní. A to nebaví nikoho. Zapomeňte na to, že CTRNF vezmete třeba na nějakou rodinnou sešlost nebo si jen tak zahrajete s partnerkou/partnerem/kamarádem/sourozencem. V tomhle bohužel nemá CTR šanci posloužit a je to jeho velká nevýhoda.

Hrát můžete samozřejmě i online, kde jsem na tom byl velmi podobně jako v případě nedávného Team Sonic Racing: Jednou mě matchmaking hodil do skvěle vyváženého závodu, jindy prostě odmítal fungovat a já stál tváří v tvář buď úplným začátečníkům, nebo naopak protřelým profíkům. Obecně vzato ale online fungoval uspokojivě a já na žádné zásadní technické problémy nenarazil, byť hlavním lákadlem je pořád lokální multiplayer.

Cílová rovinka 

Crash Team Racing Nitro-Fueled je na rozdíl od Team Sonic Racing opravdu dobrou alternativou k Mario Kart 8 Deluxe. Hra je navíc dostatečně jiná nejen svojí strukturou, ale i mechanikami, a může tak zaujmout i trochu jiné spektrum hráčů. 

Já se u hry bavil a možná se k ní v budoucnu ještě vrátím, jenže jsem se sám přistihl, že místo CTRNF zapínám ve volných chvílích Mario Kart 8 Deluxe. A to je tak nějak všeříkající. Nemluvě o tom, že v lokálním multiplayeru s běžným člověkem bych Crash Team Racing Nitro-Fueled už raději ani nezkoušel zapínat. Přesto jde o špičkový remake lehce zastaralé hry se specifickými vlastnostmi pro specifické publikum.

zdroj: tisková zpráva

Krásná ukázka poctivé práce, kterou si s remakem vývojáři z Beenoxu dali. Většinu detailů si přitom museli domyslet a vymyslet sami...